Stejně je k životu potřebujeme

Stejně je k životu potřebujeme

veganza-store-doplnky-270x270-1494258574.jpg

Poslední dobou jsem dospěla k názoru, že jsem ráda, že jsem nedospěla až v téhle době. Dnešní žena je prezentována jako cílevědomý, samostatný druh, kterému není radno ani podat kabát, protože by mohlo být rozpoutáno peklo za to, že se jí muž nechtěně dotkl.
Já mám ráda, když v muži je aspoň kousek gentlemana, který mi pomůže do kabátu, otevře dveře a počká, až vejdu, při seznamování mi podá ruku a neuhýbá pohledem, protože se bojí, co bych řekla přímému očnímu kontaktu.
radost ze sněžení
Jako ženy toužíme, aby s námi muži jednali jako se sobě rovnými, ale že bych chtěla poslouchat oslovování vole, nebo aby se před námi drbali na nevhodných místech, protože před sebou to dělají, ne, po tom fakt netoužím.
Je mi jasné, že takhle to myšlené není, ale měly bychom si uvědomit, co ta námi požadovaná rovnost vlastně znamená. My netoužíme po rovnosti jako takové, chceme, abychom měly na stejné pracovní pozici jako muži stejné finanční ohodnocení, toužíme po jejich pomoci v domácnosti, protože díky naší zaměstnanosti máme nárok na odpočinek a ne na „druhou směnu“ doma, svou nezávislost ukazujeme tím, že platíme námi snědenou večeři, ale to je spíš z obavy, že by nám mohl vyčíst, kolik do nás investuje.
cestování s broukem
Když je vyškrtneme ze svých životů, kdo pro nás udělá občasné překvapení, kdy se budeme cítit milované a ochráněné před zlým světem.
Být sebevědomou a po všech stránkách nezávislou ženou je fajn, ale napadlo některou z nich, jak by se chovaly, kdyby do svého života pustily milujícího muže? Neroztály by jejich zamrzlé city?
Když si odmyslíme ty nepříjemné situace, zjistíme, že od nich očekáváme víc, než jsme ochotné přiznat.
Nemůžeme od mužů chtít, že celý život budou zamilovaně tokat, že vždy bez řečí přistoupí na naše nápady, že náš společný život bude jedna romantická pohádka. Tak to zkrátka nefunguje. Život je o kompromisech, o domluvě, o vzájemné úctě a respektu. A že se pohádáme? No a co? To je normální. Pročistí se vzduch, každý si řekne svůj pohled na danou situaci. Důležité je, nakonec se dohodnout. A ne čekat, že stejně udělá to, co chci já.
Kterou ženu by bavilo mít doma sraba, který kvůli klidu na všechno přistoupí a své názory si nechá pro sebe.  Mě teda rozhodně ne.
Nechtěla bych žít v době, kterou si vymysleli tvůrci filmu Sexmise. Když si představím, že bych byla tou stařenkou, co ještě zažila muže, nebo normální jídlo a věděla bych, že nic z toho mě už v životě nepotká, běhá mi mráz po zádech.
Bohužel ale poslední dobou mám pocit, že se ten čas blíží. Nenechme to dojít tak daleko. Co bychom si bez mužů počaly? Bez nich by byl život jenom nuda.

Stejně je k životu potřebujeme
Ohodnoťte příspěvek